#6 Šestka

Nabitý podzim ‖ Veřejná podpora nerůstu ‖ Kniha Vrchol je dno ‖ Klimatologové o popírání změny klimatu

Znovu ten tlak!

Zaujmout vaši pozornost už na prvním řádku, aby se Zóna zlomu 🌋 prosadila ve vaší schránce mezi fakturami a e-mailem s notifikací, že Honzík dostal dvojku ze zeměpisu. Navíc teď před Vánoci - to musíte stihnout vše, co se letos ještě nestihlo.

Ani já se nezastavil.

Chystal jsem nový nadační fond, pořádal shromáždění a komentoval nález Ústavního soudu ke klimatické žalobě, přednášel o klimatické politice všude možně od Filozofické fakulty po Kostelní Lhotu a diskutoval i s rozvášněným davem 300 lidí v Milíně atd.

Do toho jsem samozřejmě dělal na tom, co mě živí, a řešil milé starosti všedního dne, jako kolik bodýček vel. 56 potřebuje novorozeně nebo jak na Vánoce obdarovat někoho, kdo “NIC NECHCE!”.

Ale už jsem zpátky tady, v Zóně zlomu 🌋🙌🏻, a to s přiznáním, že bojovat navíc o vaši komodifikovanou pozornost už nesvedu.

Zóna zlomu 🌋 odteď bude kratší a bude vycházet častěji. Vím, ty big reads byly náročné pro nás všechny, ale potřeboval jsem na začátek vyargumentovat věci, na které budu dál jen odkazovat. Víte, co myslím: český hospodářský úspěch nebyl postaven ani tak na zlatých ručičkách, jako na levné energii a levné práci. K oddělení růstu HDP od růstu spotřeby energie nedochází a s chybějící levnou energií ve světě bude mít země problém, atd.

A ještě jedna novinka: na webu teď najdete novou stránku Přežvýkaný výzkum, kde se můžete vrátit k pravidelným shrnutím zajímavých vědeckých studií.

Díky, že jste se mnou v Zóně zlomu 🌋

Zónu zlomu můžete podpořit zasláním libovolné částky na účet 2465983173/0800 nebo přes Wise (€) 💸

🕰️ Čas čtení: 12 minut

---

Přežvýkaný výzkum 🔬

💰📈 #post-growth Kdybych dostal korunu pokaždé, když mi někdo řekne “Nerůst? Ale lidé se omezovat nechtějí!”, mohl bych si tu mediální skupinu MAFRA koupit sám. Překlad z fr. décroissance bohužel ani v češtině, ani v angličtině nevzbuzuje nutně dojem něčeho, co by lidé měli chtít. Kdo by chtěl nerůst?

Navzdory tomu, nové a nové výzkumy ukazují, že nerůstovou politiku - ať je to dekomodifikace věcí, omezení excesivní spotřeby nebo demokratická kontrola výroby - lidé podporují. Alespoň ve Velké Británii a USA, kde proběhly dva průzkumy mezi celkem 5454 respondenty. Ti postupně vyjadřovali svou (ne)podporu 1. nejdřív různým nálepkám samostatně (zelený růst, nerůst, ekosocialismus, ekonomika blahobytu atd.), 2. poté balíčku nerůstových politik bez nálepky “nerůstové” a 3. nakonec se vyjádřili ke kombinaci balíčku nerůstových politik s různými nálepkami. Výzkumníci zjistili, že označení nerůst vyjádřilo podporu jen okolo 20 % lidí. Když ale byly nerůstové politiky prezentovány bez nálepky “nerůst”, podpořilo je přes 81 % lidí v Británii a přes 72 % v USA. I v kombinaci s nálepkou “nerůst” jim stále dalo hlas 74 % a 68 % respondentů.

Podle autorů výzkumu z toho plyne, že

“odpor veřejnosti vůči ‘nerůstu’ nevychází z odporu proti obsahu pojmu jako takovému, ale z nedostatku příležitostí komunikovat tento obsah jako koherentní, smysluplný celek.”

Tomuto názoru ostatně nasvědčují i zjištění výzkumů blíž k nám. Tento německý tým zajímalo, k jakým politikám na snižování emisí uhlíku došli lidé na 11 občanských shromážděních v několika zemích EU, když měli dostatek času a informací pro diskuzi a rozhodnutí. Zjistili, že “politiky dostatku” (sufficiency policies), které bývají s nerůstem spojovány, měly vysokou popularitu. A opět: nebyly pod těmito nálepkami prezentovány, ale obsahem byly obdobné. Tým uzavřel, že hlavní překážkou uvádění politik dostatku do praxe se nezdá být jejich popularita, nýbrž politický systém, který se ze své povahy soustředí na krátkodobé (volební období) a snadno kvantifikovatelné cíle.

🌊♨️ #climate Silniční doprava u nás tvoří zhruba pětinu všech emisí skleníkových plynů. Vznikají při spalování pohonných hmot. Ale co emise, které vznikají při výrobě vozidel, stavbě a opravách silnic nebo při údržbě dopravní infrastruktury? I ty by přece měly patřit na účet dopravy.

Rakouský tým z univerzity BOKU upozorňuje, že při řešení klimatické krize se soustředíme hlavně na toky (flows) - tedy na to, kolik energie spotřebujeme nebo kolik odpadu vyprodukujeme. Zásoby (stocks) - budovy, silnice, inženýrské sítě nebo stroje - vnímáme spíš jako něco, co “jen” musíme zefektivnit pomocí dotací, inovací, daní či regulací.

Autoři ale tvrdí, že tohle uvažování je nedostatečné. Zásoby samotné totiž určují, jak žijeme - často víc než pravidla nebo hodnoty, která vyznáváme.

Uvádějí jednoduchý příklad: dvě města propojená dálnicí, ale bez železničního spojení. I když by vlak mohl být levnější a ekologičtější, domácnosti, firmy i instituce budou změnám odolávat - celý jejich život se totiž postupně “zatočil” kolem aut a dálnice. Jak píší, už samotná existence fyzické infrastruktury vytváří podmínky, které udržují staré způsoby myšlení i jednání. Silnice a letiště nejen slouží - formují také ekonomiku, pracovní trh, každodenní návyky a politické preference.

A zásadní bod: i kdybychom přestali stavět nové silnice, tak “dožití” těch stávajících bude v příštích dekádách vyžadovat obrovské množství energie a materiálů. Ostatně, z čeho je a bude se opravovat asfalt, po kterém se budou prohánět elektrická auta? Z ropy.

Autoři přitom nevolají po masové demolici starých staveb. Vyzdvihují pouze jednoduché pravidlo: rekonstruovat nebo nahrazovat věci by se mělo jen tehdy, když úspory během celé životnosti převýší ekologické náklady samotné rekonstrukce.

---

---

Literární tip 📚

Brzy vyjde sborník českých textů Vrchol je dno. Kniha s podtitulem “Politika pro vyčerpané lidi a planetu” začíná výzkumem podloženými texty o tom, jak nás naše současné ideály o “pokroku” dovedly na pokraj vyčerpání a ekologického kolapsu.

Úvodní esej rekapituluje důvody, proč ekonomický růst nemůže být zelený, dlouhodobě nesnižuje nerovnosti a neřeší chudobu. Text “Prodolujeme se z ekologické krize?” rozebírá materiální realitu zeleného růstu a ukazuje, jak neochota ekologických organizací vymezit se vůči destruktivní těžbě otevírá dveře krajní pravici.

Sborníku jde ke cti, že nepopisuje jen současný neútěšný stav a představu alternativy, ale předkládá i konkrétní strategie, jak prosadit změnu, která lidi a planetu nebude vyčerpávat, ale regenerovat. Podle Ondřeje Kolínského potřebujeme v Česku “zelený populismus”, který udělá ekologické alternativy všeobecně levnější a přístupnější, a to tak, že ke změně chování donutí i ekonomické elity, místo aby ty si jen připlatily za neekologický životní styl. Josef Patočka a Jakub Ort argumentují, že taková politika by musela přijít zdola: z organizování lidí okolo jejich společných zájmů jako pracujících, nájemníků, sousedů apod. Další autorky sdílejí osobní zkušenosti se zakládáním odborů a družstev.

Přispěním na vydání knihy na Donio můžete být mezi prvními, kdo si ji přečtou. Kampaň končí už za 3 dny.

Myslím, že téma vyčerpání nejen Země, ale i jejích obyvatel pod tlakem extraktivismu, je nosné a u nás zdaleka ne vyčerpané. Připomnělo mi to jinou (dobrou, ač ne úplně strhující) knihu, kterou jsem četl dříve, The Exhausted of the Earth, kde A. S. Chaudhary vybízí k úplně nové politice vedené “vyčerpanými” proti těm, kteří udržují extraktivismus v chodu.

Česko v zóně zlomu 🦁

“Klima se mění, měnilo se vždycky a vždycky se měnit bude. A představa, že na to má nějaký dominantní vliv člověk, je představa falešná, představa nevědecká.” - Petr Macinka (Motoristé sobě)

Zatímco do vládních křesel mají usednout postavy, které popírají nebezpečnou změnu klimatu, není na škodu si nechat od českých vědců a vědkyň připomenout malou násobilku klimatologie.

V DVTV upozornil na stoupání hladiny oceánů v důsledku člověkem způsobené změny klimatu klimatolog Aleš Farda.

„Jsme výrazně nad rámec takzvané přirozené proměnlivosti klimatu a to, co okolo sebe pozorujeme, už nejde žádným způsobem oddiskutovat jako nějaký přírodní proces,“ uvedl RNDr. Farda.

Přírodovědec Petr Jan Juračka dokumentoval změny přímo na Antarktidě a v rozhovoru (taky na DVTV) uvedl, že “popírat změnu klimatu je jako říct, že neděle neexistuje.” Podle prof. Petra Pišofta z MatFyzu jsou důkazy tak jasné, že “popírání příčiny změny klimatu není odlišný názor.” On, prof. Miroslav Trnka, Radim Tolasz a další odborníci, kteří se klimatickými jevy profesně zabývají, potvrzují v článku na ČRo, že na vědeckém konsensu se nic nezměnilo.

Letošní letní počasí komentoval na ČT další klimatolog, Pavel Zahradníček z Ústav výzkumu globální změny AV ČR. Po otázce, jestli chladný červenec 2025 nestaví na hlavu varování před stále teplejšími léty, vysvětlil, že se posouvá naše vnímání “normálního”:

Letošní červenec jsme vnímali jako studený hlavně ve srovnání s tím loňským, z pohledu posledních 30 let byl ale naprosto normální, za posledních 60 let byl teplotně nadprůměrný, ve srovnáním s 19. stoletím byl jeden z nejteplejších.

Pavel Zahradníček varoval, že “bulvarizace extrémů počasí ohrožuje lidské životy.” Vlny veder sice nejsou v našem podnebí žádnou novinkou, ale “vlivem změny klimatu se projevují podstatně častěji a bývají delší a s vyššími teplotami, než jsme byli zvyklí.” A co jarní mrazíky? Zahradníček pokračoval:

Každoroční škody způsobené mrazem jsou spojeny s pranostikou, že v dubnu a květnu k nám proniká velmi studený vzduch ze severovýchodu - to se ani změnou klimatu nezměnilo. Co se změnilo, jsou ty podmínky: vegetace roste podstatně dříve a škody způsobené mrazem jsou větší.

Mýty o změně klimatu přicházejí ve vlnách už přes 50 let. Kdyby vás to téma zajímalo, doporučuju publikaci kolegy Vojty Pecky Továrna na lži (nominovanou na cenu Magnesia Litera) a taky sledovat jeho nový projekt evidence.ninja.

---

Příště:

• 🔬 Studie o koncentraci kritických minerálů (Li, Ni, Co,…) v pár regionech světa a s tím související geoekonomické fragmentaci

• 🐌 Co mají společného Země, fraktály a komplexní systémy?

KONEC

Martin Abel, analytik AMO klima