Ropa #1
Ropa je extrémně levný zdroj energie, který nahrazuje roky lidské práce a stojí za moderním bohatstvím - ale právě proto je otázkou, jak dlouho ještě tak levná zůstane. První ze tří dílů o ropě.
Taky jste už tankovali za +40 Kč/l? Kvůli uzavření Hormuzského průlivu a následnému skokovému zdražení pohonných hmot bylo v posledních týdnech o ropě zase hodně slyšet. A není divu: zhruba 70 % objemu surové ropy se skutečně rafinuje na naftu a benzin.
Jenže tím to nekončí. Skutečný dopad zdražení ropy na ekonomiku dalece přesahuje to, co vidíme na stojanech. Ropa totiž není nic víc a nic míň než „energy drink“ moderní civilizace.
Řekněme si k tomu pár čísel. Člověk potřebuje k přežití asi 2000 kilokalorií (kcal) denně v podobě potravy. Jenže energii „konzumujeme“ i jinak než jídlem: skrze dopravu, vytápění a chlazení, provoz strojů apod. Na průměrného obyvatele ČR takto připadne asi 57 500 kcal denně1 - z toho asi 18 000 kcal (31,3 %) nám dodávají ropné produkty. Průměrný Čech nebo Češka tedy za rok “vypije” asi 9x víc ropného energy drinku, než sní jídla a pití - a to nepočítáme energii vtělenou s pomocí ropy do zboží a služeb ze zahraničí, kterou taky přijímáme.
Dnešní Zóna zlomu 🌋 bude první ze tří dílů o ropě.2 V tomto díle si řekneme, co to ropa je a jaké výhody z ní lidskému druhu plynou. Nepadne ani zmínka o chemickém složení, OPEC, Družbě, Nelahozevsi ani ropných skvrnách. V prvním díle se zaměříme na ropu jako na primární zdroj energie lidstva. V druhém díle rozšířím záběr o to, jak naše systémy a instituce na ropě závisí a jak nás může ovlivnit její horší dostupnost. V posledním díle se s nabitými vědomostmi zamyslíme, co budoucnost ropy znamená pro budoucnost nás všech. Ale začněme na začátku…
Díky, že jste se mnou v Zóně zlomu 🌋
Ještě ji neodebíráte? Vyplňte svůj e-mail a Zóna zlomu vám bude chodit zdarma.
Zónu zlomu můžete podpořit zasláním libovolné částky na účet 2465983173/0800.
Co to vlastně ropa je?
Ropa je lepkavá černá kapalina, která z hlubin země probublává na povrch jako horký pramen anebo tryská jako gejzír. Vznikla z mořských řas a fytoplanktonu, které před desítkami milionů let zachytily sluneční energii. Pak byly miliony let stlačované tlakem a teplem hluboko pod zemí, až z toho vznikl extrémně energeticky hustý sajrajt, který dnes těžíme a rafinujeme. Jinými slovy: ropa (tak jako uhlí) je vlastně taková sluneční baterie, která se nabíjela miliony let. A my ji teď vybíjíme do prázdna během dvou století. Rekordním tempem přes 102 mil. barelů denně (odhad IEA pro 2026).3 Z toho do Česka dovezeme asi 138 tisíc barelů surové ropy, další tisíce barelů dovezeme denně v odvozených palivech, jako je nafta, benzín, LPG, letecké palivo (energii vtělenou jinde stále necháváme stranou).
Jak si tohle množství energie představit konkrétně?
Pomůže jednoduché přirovnání k lidské práci.
Každý z těch tisíců barelů ropy obsahuje zhruba 1700 kilowatthodin (kWh) energie. Z toho asi 10-15 % se dá využít na maziva, asfalt atd., ale nedělají se z nich paliva, čili počítejme spíše 1500 kWh. Pro srovnání, průměrně silný člověk zvládne za pracovní den odvést asi 0,6 kWh užitečné mechanické práce, v závislosti na druhu práce nebo délce směny.
Jeden barel ropy tedy dodá mechanickou energii odpovídající čtyřem rokům lidské fyzické práce!
Zkuste si to představit prakticky. Až příště pojedete autem, představte si, že vám dojde nafta a musíte vůz s několika kamarády dotlačit domů. Jeden litr nafty za těch 48 Kč byste vlastními svaly nahrazovali několik dní - a byla by to pěkně mizerný zážitek. Jenže nad tímhle my vůbec nepřemýšlíme. Prostě natankujeme, přiložíme kartu a jedeme. Je to samozřejmost. 70 % chemické energie ve spáleném palivu vůbec nevyužijeme - vytratí se do prostředí. No a co?4
Navíc, těch 48 Kč na stojanu je součet několika položek: ceny paliva, logistiky, daní a marže prodejce. Samotná nafta vychází zhruba na 18 Kč za litr, benzin na 16 Kč. Cena surové ropy je ještě nižší – po nedávném zdražení asi 2300 Kč za barel (14,46 Kč/l), po většinu loňského roku ale kolem 1300 Kč (8,17 Kč/l). Za ekvivalent čtyř let lidské práce! Představte si, že by pro vás někdo dělal na plný úvazek čtyři roky (třeba úklid) a chtěl by zaplatit jen tohle.
Surová ropa stojí bez dalšího jen náklady její těžby. Nikdo neplatí za inkubátor, ve kterém vznikala. Nikdo neplatí za ekologické škody z jejího spalování. Ve výsledku je ropa absurdně levná vzhledem k tomu, kolik práce za nás odvede. Nemluvě o těch těžko nahraditelných 10-15 % uhlovodíků barelu, ze kterých petrochemický průmysl vyrábí plasty, technické plyny, maziva atd.5
Mou pointou je, že zprovozněním ropovodů jsme získali pravděpodobně největší ekonomickou výhodu v historii - tak obrovskou, že se jí může rovnat jen těžba a spalování uhlí (o tom jsem psal tady). A většinu času ji tak přitom vůbec nevnímáme - kromě momentů energetických krizí.
Právě tenhle obří energetický bonus spolu s mechanizací a šířením informací stojí za explozí bohatství za posledních 150 let. Zvedla mzdy, nafoukla firemní zisky, zlevnila dopravu i výrobu. Díky ní vám druhý den přijede balík až ke dveřím. Umožnila masivní růst zemědělství, díky kterému rostla populace. Létání přes půl planety. Čerstvé jídlo v zimě. Každý ekonomický zázrak moderní doby by ve výsledku těžko mohl nastat bez této neviditelné pracovní síly - ropy.
A přesto to skoro nikdo nevidí. Prostě proto, že jsme ponořeni v energii z ropy asi jako ryba ve vodě. Každý produkt, každá služba, každá koruna HDP nejdřív vyžaduje nějakou přeměnu energie. Bez výjimky. A přibližně třetinu této energie u nás i ve světě zajišťuje černé zlato.
Skokové zdražení pohonných hmot jako vždy dopadá nejvíce na ty, kteří si to mohou dovolit nejméně. Je přirozené, že vláda hledala způsob, jak dopady zmírnit. To nic nemění na tom, že benzin a nafta pro nás zůstávají až absurdně levné. Navyklí na cenovky v Kč začínající na 2 nebo 3 sice zvedáme obě obočí, přehoupne-li se přes 4 (nebo nedej Bože 5!), ale faktem je, že i při ceně 48 Kč/l nakoupím za průměrný výdělek víc litrů benzinu než moji rodiče s jejich výdělky v mém věku. Průměrné výdělky totiž rostou. Kdyby mě někdo žijící před 250 lety viděl, jak tankuju za malý zlomek průměrné mzdy plnou nádrž a řítím se bez zastávky z Prahy až do Terstu, pomyslel by si, že má teď lidstvo prakticky neomezený přístup k energii. Ostatně podobný pocit jsem měl, když jsem před 10 lety navštívil ostrov Qeshm v Perském zálivu a po pobřeží jezdily děti na motocyklech jen tak pro radost a bezcilně tam a zpátky - palivo přece skoro nic nestojí.
Hlavní otázka, kterou bychom si měli pokládat, není “Kdy ropa zase zlevní?”, ale “Kdy tak absurdně levná být přestane?”
Protože ačkoli (nebo právě proto, že) lidé těží víc ropy než kdy dříve, nové barely bývají energeticky, technologicky i finančně náročnější - a tím i dražší. Dražší ropa - a s ní zemní plyn - znamená dražší všechno, co se na ně váže. Jak dlouho se ještě na levnou ropu budeme moci spoléhat? A nahradí tuto skrytou dotaci do ekonomiky nějaká jiná, stejně silná? Na to se podíváme v dalším díle.
Vycházím z dat ČSÚ o konečné spotřebě energie v roce 2023 (951,47 PJ). Při populaci 10,8 mil. obyvatel ČR připadá na každého okolo 88,1 GJ ročně, tedy 241,4 MJ denně, tedy cca 57 500 kcal denně.
Tyto tří díly jsou adaptací tří epizod podcastu The Great Simplification od Nata Hagense s názvy Oil 101, Oil 201 & Oil 301. První epizodu, kterou se inspiruju, si lze poslechnout tady.
Např. ještě v roce 1992, kdy byla státy uzavřena Rámcová dohoda o ochraně klimatu, to bylo 60 mil. barelů denně.
Lze to přirovnat k tomu, kdy bych s kamarády 7 z 10 dní tlačil auto proti větru a neposunul se za těch 7 dní ani o metr.
Mimochodem, podobné platí i pro vodu. Přestože plní řadu ekosystémových služeb a její hodnota pro vše živé je v penězích nedocenitelná, její odčerpání z krajiny je za pakatel. Podle zákona se platí 2 Kč za kubík nad stanovený limit, takže pokud bych ze své studny naplnil 4 olympijské bazény, zaplatím jen 20 000 Kč. Pokud bych naplnil 2 bazény, tak dokonce nic. V této míře s ní nejsem finančně motivován šetřit.