#3 Trump je prostě šoumen
K decouplingu chybí empirické důkazy ‖ Oteplování oceánů se zrychluje ‖ Maďarská vědkyně IPCC v Praze ‖ Jak přimět univerzitu k akci? Případová studie z Kalifornie a Univerzity za klima
Donald Trump je prostě šoumen. Jeho politika - melodramatické akty. Ukrajinského prezidenta nejdříve teatrálně vykopne z Bílého domu a sebere jeho zemi válečnou pomoc, aby jej záhy pozval zpět a pomoc obnovil. V dalším aktu zavede dovozní cla, aby je hned nato pro většinu zemí pozastavil.
Zatímco svět nad Trumpovým divadlem žasne a spekulanti vydělávají na tržních výkyvech, průměrná globální teplota na začátku roku byla už o 1,75°C vyšší než na začátku průmyslové revoluce a první AI modely už prý prošly tzv. Turingovým testem (test lidské inteligence), ačkoli lidé, kteří AI používají, zůstávají nedokonalí.
Toto všechno jsou jen události. Trump přijme cla. Trump zruší cla. Teplota v lednu je o 1,75°C vyšší, teplota v únoru je o 1,59°C vyšší. Samy o sobě neříkají nic, dokud si je nedáme do systémových souvislostí. Ze souvislostí můžeme dovodit, jak je systém, ve kterém se události odehrávají, nastaven. A teprve podle nastavení systému můžeme pochopit nejen co se děje, ale proč.
Chci, aby Zóna zlomu byla místem poznávání nastavení komplexních systémů a přemýšlení nad volbami, které s tímto poznáním můžeme udělat. Projekt stojí na šíleném (možná) a provokativním (určitě) předpokladu, že můžu pomoct s poznáním složitých věcí, kterým asi nikdy ani plně neporozumím. A že můžu zestručňovat pro ne vždy trpělivou čtenářku dlouhé úvahy do něčeho, co nebude ani zkratkovité, ani příliš zhuštěné do bodu nečitelnosti. Soudě dle vstupního dotazníku, který část z vás vyplňovala, tady ale tato očekávání jsou, tak uvidím, jak se mi je časem bude dařit naplnit.
Příprava tohoto vydání mi trvala déle, než jsem plánoval. Ukázalo se, že zatímco dějinné události Energetického příběhu Česka jsem mohl vyložit pouze s pomocí principu maximálního výkonu, s otevřením ekonomiky po roce 1989 bylo nutné přibrat do úvahy další zákonitosti. Ze 2 dílů se staly díly 3, text nabobtnal do délky, při které mi mí laskaví recenzenti (ano, každý text má několik recenzentů, mimochodem) začali vypovídat službu a doma už začali mít starosti o mé zdraví.
Další část Energetického příběhu Česka každopádně rozešlu tento měsíc ve zvláštním e-mailu, stejně jako i příští eseje, které ve vydáních newsletteru příliš zapadaly.
Díky za vaši podporu. Díky, že jste se mnou v Zóně zlomu 🌋
Zónu zlomu můžete podpořit zasláním libovolné částky na účet 2465983173/0800 nebo přes Wise (€) 💸
🕰️ Čas čtení: 15 minut
Přežvýkaný výzkum 🔬
💰📈 #post-growth Podle IPCC potřebuje lidstvo urychleně snižovat emise skleníkových plynů. Jak ale víme, emise vznikají při ekonomických aktivitách a čím více jich je, tím více rostou emise. Možná jste už někdy viděli tuto sestavu grafů, které mají dokazovat, že oddělení (decoupling) ekonomického růstu od růstu emisí skleníkových plynů je nejen možné, ale dokonce už jsme dnes jeho svědky. Vědecký tým podpořený ERC grantem se tuto tezi rozhodl ověřit a provedl meta-studii literatury věnované vztahu mezi HDP a emisemi. Tým zjistil, že tezi podporuje jen malá hrstka z 835 analyzovaných odborných článků. Společné mají to, že odhlížejí od emisí dovezených ve zboží a službách, anebo se zaměřují jen na krátký časový rámec. Ostatní odborné články zjistily pouze relativní decoupling, tzn. že emise v analyzovaných zemích rostly pomaleji než ekonomika. Takový je ostatně dlouhodobý celosvětový trend. Nezávisle na tomto výzkumu vyšla ve stejný rok další meta-studie, tentokrát finského týmu, který obdobně uzavřel, že část z 179 článků, která popisovala absolutní decoupling, byla v menšině a soustředila se jen na národní úroveň. “Žádný z článků nenabídl silné důkazy absolutního decouplingu v mezinárodním a dlouhodobém měřítku, nemluvě o jeho dostatečné rychlosti pro intenzivní dekarbonizaci.”
🌊♨️ #climate Zatímco v mořeprostém Česku vyhlížíme přibývání tropických dní ve městech, je snadné zapomenout, že přes 90 % člověkem způsobeného oteplení Země absorbuje ne pevnina, ale oceány. Tento trend potvrdil nový britský výzkum, jehož autoři použili dlouhodobá satelitní data (1985–2024) a statistické modely k propojení globální průměrné teploty mořské hladiny s energetickou nerovnováhou Země. Zjistili, že tempo oteplování oceánů se zrychluje a že lineární modely tím pádem významně podhodnocují budoucí tempo oteplování. Navíc ukázali, že rekordní teploty oceánů v letech 2023/24 nelze vysvětlit běžným cyklem El Niño bez zohlednění této akcelerace. Růst teploty mořské hladiny je globální problém, protože zvyšuje riziko hurikánů a jiných extrémů počasí, způsobuje tání ledovců a zvyšování mořské hladiny a znemožňuje přežití organismů, které se podílejí na odsávání oxidu uhličitého z atmosféry, což celý problém ještě zhoršuje. Britský článek je jen jedním korálkem na dlouhém náhrdelníku toho, čemu prof. Kevin Anderson z univerzity v Manchesteru říká improved climate sensitivities - naší zvyšující se citlivosti ke křehkosti globálního klimatu.
Česko v zóně zlomu 🦁
Že klimatické modely ve skutečnosti podceňují, ne přeceňují, rychlost klimatické změny si na základě dostupných dat myslí i maďarská vědkyně Diana Ürge-Vorsatz, která minulý týden navštívila Prahu. Ürge-Vorsatz studovala fyziku a environmentální studia a dnes je známá jako místopředsedkyně IPCC. V rozhovoru pro Voxpot komentovala problém zvyšování povědomí o změně klimatu mezi širokou veřejností. “Máme dostatek důkazů a pokud jim někdo chce věnovat pozornost, jsou naprosto jasná. Z behaviorálních věd ale víme, že jen samotné argumenty, více faktů a více dat nepřesvědčí ty, kteří jim odmítají důvěřovat,” řekla.
Vědecká komunita by měla podle Ürge-Vorsatz změnit způsob, jakým o tématu komunikuje.
“Neustále mluvíme jen o nákladech, konkurenceschopnosti, omezeních – stále zdůrazňujeme jen oběti, které jsou se změnou klimatu spojené, nikdy ale neukazujeme její přínosy a příležitosti.”
V rozhovoru se dotkla taky tématu objektivity ve vědě:
“Ve vědě se pohybuji několik desetiletí a bohužel si myslím, že neexistuje něco jako „neutrální věda“. Vždycky má někdo nějaký zájem. Každý ve vědě dělá svou práci, protože v něco věří a protože to považuje za nejzajímavější. Proto mám ráda model IPCC – nehraje si na neutralitu. Nechceme tvrdit, že jsme úplně objektivní. O co se snažíme, je vyvážit různé zájmy. Snažíme se posadit všechny ke stolu a najít mezi nimi konsenzus, což je nejdůležitější. Jakýkoli konsenzus nebo rovnováha pak ale samozřejmě závisí na tom, čí hlas je silnější. A to se proměňuje.”
Těm z nás, kteří Ürge-Vorsatz sledujeme na LinkedInu, se vybavilo její varování před excesivním politickým ovlivňováním vědecké práce, které publikovala před pár týdny po kole jednání v IPCC:
Ve zbytku rozhovoru pak maďarská vědkyně kriticky komentovala i tzv. techno-optimismus: víru, že změnu klimatu vyřeší technologické inovace bez hlubších systémových a behaviorálních změn. Pro něco takového podle ní jednoduše chybí důkazy. Navázala tak na loňský rozhovor pro ČRo Plus, kde volala po novém pojetí růstu: takovém, které nevyžaduje neustálou výrobu zbytečných věcí a místo toho se soustřeďuje na zvyšování kvality života, dosažitelné např. lepším plánováním měst. O myšlence post-růstu mluvila také v rozhovoru s Respektem, který vyšel v úterý.
Vím, že Zóna zlomu není nejveselejší čtení a závěry citovaných studií mohou vyvolávat pocity bezmoci, což nikdy nebylo a není mým cílem. Naopak. Chci pro sebe, abych v hloubce ekologické a sociální krize našel psychické zdroje k osobnímu vzdoru a - společně s ostatními - ke vzdoru kolektivnímu. Vyžaduje si to spoustu práce s emocemi. K té se něco velmi brzy objeví na webu newsletteru a dám vám o tom vědět.
Zatím alespoň jedna optimistická tečka. V Akademii v časech klimatické krize jsem zmínil nedávnou studii, která na vzorku 9220 akademiků z celého světa zjistila, že jednou z nejčastějších bariér, pro kterou se akademici nezapojují do klimatického aktivismu, je "nedostatek víry v možnost něco změnit" (lack of efficacy beliefs), posílený pocitem "chybějících dovedností" a "chybějících obhájců změny v mých kruzích". Přesto vznikají na světových univerzitách grassrootová hnutí, která tlačí na zapojení svých univerzit do úsilí o odvrácení klimatické katastrofy.
Jedním z nich je The UC San Diego Green New Deal (UCSD GND), které tlačí na americkou University of California od protestů v roce 2019. V případové studii, ve které hnutí rekapituluje své úspěchy i neúspěchy, je možné se dočíst o tom, jak malá skupina akademiků a studentů postupně přiměla UC San Diego (60 tisíc lidí) k ukončení spolupráce s fosilním průmyslem a zahrnout vzdělávání o změně klimatu do všech programů, a přiměla celý koncern University of California (500 tisíc lidí) k rezignaci na uhlíkové offsety (carbon credits). Ostatním akademickým obcím radí:
“Najděte mezi sebou zkušené organizátory a vytvořte s nimi akční skupinu lidí, která bude zahrnovat studenty a studentky graduálního i postgraduálního studia, akademičky, funkcionářky a případně i absolventky a akademičky v penzi.
Vyrešeršujte, (a) jaký je stav klimatické akce na vaší univerzitě (přitom si udržujte kritičnost k univerzitní politice “udržitelnosti”, než se o ní dozvíte víc), (b) kdo jsou klíčoví spojenci a decision-makeři, abyste věděli, na koho se v kampaních zaměřit, a (c) kam sahá spektrum vašich možných spojenců, abyste se mohli pokusit o ně rozšířit vaši podpůrnou základnou.
Spolupracujte na jednu stranu s institucionálními spojenci (např. akademickými senátory) a organizujte na druhou stranu velmi viditelné nebo i narušující protesty, manifestace a další veřejné akce s cílem poukázat na klimatickou nespravedlnost, přilákat nové pomocníky a uvézt vedení univerzity do rozpaků z jejího vlastního selhání.”
Hnutí UCSD GND protestovalo i proti financování vědy fosilními korporacemi a citovalo výzkum, podle kterého takto financovaná věda není vůči svým chlebodárcům nestranná. Jeden by řekl, že se tento problém Česku, jehož vysoké školství a věda stojí hlavně na veřejných rozpočtech, vyhýbá. Že tomu tak není, se snažila minulý týden nenásilným protestem v Praze upozornit platforma Univerzity za klima. Na svém Instagramu uvedla:
Považujeme za nepřípustné, že nezávislé státní univerzity musí bojovat o každou korunu, zatímco si uhlobaroni a zbrojaři si mohou zařídit svoji konzervativní univerzitu, která publikuje názory podle jejich gusta. Díky jejich financím, tak odborníci z CEVRO univerzity budou moct klimatickou změnu popírat ještě hlasitěji. Potřebujeme nezávislou vědu, ne vědu poplatnou byznysovým zájmům uhlobaronů a zbrojařů.
Navzdory vážnosti klimatické krize zůstávají Univerzity za klima malou skupinou. To ale bylo i hnutí UCSD GND, než se postupným nabíráním a trénováním členů akademické obce rozrostlo. Klíčem jejich úspěchu byla spolupráce mezi studenty a učiteli. Ostatně, i Univerzity za klima na svém webu deklarují, že jsou otevřeny všem. Pro akademiky a akademičky, vědce a vědkyně, kteří hledají způsoby, jak se zapojit, tohle může být jedna z cest.
Martin Abel, analytik AMO klima
🗓️ Zajímavé akce v dubnu
11/4 (Praha, od 11:00): Demonstrace Fridays for Future “Vlády vize: klimatická krize?” před Úřadem vlády.
11-20/4 (Olomouc): Ekologické dny Olomouc 2025 na téma “Moc a bezmoc v přírodě, společnosti a krajině v době klimatických změn”
22/4 (Ústí n.L.): O klimatu srozumitelně: zemřela Pařížská dohoda? Diskuze na FŽP UJEP u příležitosti Dne Země
28/4 (Praha): Debata v rámci série Czech-German Climate Dialogue, tentokrát na téma “The Role of Individuals in Tackling Climate Change: Between Individual Action and Systemic Change”. Akce je otevřená všem, v angličtině, registrace do 21. dubna zde.
Příště:
📖 Big-read: Energetický příběh Česka (2/3)