#2 Omnibus
Za body zlomu bude ochrana klimatu dražší ‖ 11 mitigačních šampionů bude na cestě ke klimatické neutralitě v průměru 223 let ‖ Český energetický příběh (1/2) ‖ Naďa Johanisová: Hrnečku, dost
Povídá se, že slovo “omnibus” (nezkrácený výraz pro “bus”) bylo odvozeno od názvu krámku ve fr. Nantes (Omnes Omnibus), u kterého se v roce 1823 objevila první zastávka koňmi spřežených hromadných vozů ve městě.1 Jak Němce napadlo začít používat Omnibusgesetz pro balíčky zákonů, netuším, ale každopádně se tato praxe přenesla i na Evropskou Unii. A ta 26. února za velkých kontroverzí zveřejnila nový Omnibus, kterým navrhuje opětovně zrušit nová pravidla pro odpovědné podnikání. Jde o:
směrnici CSRD (známý ESG reporting, tj. povinnost větších firem reportovat o dopadech jejich aktivit na lidi a přírodu a naopak zvážit sociální a environmentální rizika, kterým čelí)
směrnici CSDDD (odpovědnost mamutích firem [<1%, u nás prý asi 34] za předcházení negativním dopadům na přírodě a lidských právech ve firmách v jejich dodavatelských řetězcích)
nařízení o Taxonomii (pravidla pro investory a finanční sektor, která určují, co lze označit jako „zelenou“ investici)
nařízení CBAM (týká se uhlíkového cla na dovozu do EU.)
Společným účelem těchto pravidel bylo nasměrovat firmy k čistějšímu a sociálnějšímu podnikání a vést je k včasnému odhalení rizik a škod, kterým jejich podnikání čelí (např. nedostatek vody) a vytváří (např. znečištění). Banky a investoři měli být díky nim informovanější o tom, které podniky si zaslouží jejich podporu.
Za technickými předpisy byla vlastně nevyřčená dohoda: nebudu vás ke společenským cílům vodit za ručičku, pokud za nimi půjdete samy. A řada progresivních firem opravdu příkladem jde. V německé právní teorii se tomu říká “regulovaná autonomie” (regulated autonomy). Žádné kvóty, inspekce, daně, nic. Jen teda ta administrativa. Přístup je to podobný neoliberální environmentální politice tlačené od doby Ronalda Reagana. Zatímco v USA už od environmentální politiky téměř upustili (třeba nefinanční reporting u nich neexistuje), v EU se po letech diskuzí povedla schválit alespoň tato soft, neoliberální verze.
Pravda, některé detaily předpisů se prostě nepovedly a dnes způsobují problémy. Za všechny zmiňme dva. Zaprvé, rozsah reportingu. Velké firmy mají podle CSRD sledovat neuvěřitelných asi 500 ukazatelů (KPIs): dopočítat se některých z nich je úplná detektivka (a najímají se na to velmi drahé konzultačky), jiné se dají číselně vyjádřit spíše těžko. Zadruhé, nepřiměřený dopad na malé a střední firmy (SMEs). Není divu, že část velkých firem, jejich asociací a států vytáhla do boje. Aby si uchovala šanci na znovuzvolení, byla von der Leyen loni na jaře donucena slíbit významné zjednodušení regulace už v prvních 100 dnech mandátu.
Ty byly ve znamení uzavřených meetingů s lobbisty, kteří se do Bruselu sjeli z celé Evropy. Doufali, že s odkazem na konkurenceschopnost prosadí nejen zjednodušení, ale i osvobození (deregulaci) od měkkých pravidel pro odpovědnější podnikání. Jak se jim to povedlo, jde dovodit už z neskrývaného nadšení Petra Jonáka, lobbisty Svazu průmyslu a dopravy, který byl z ČR asi nejviditelnější. Ve zkratce: v CSRD povinnost reportingu zůstane jen mamutím firmám, ostatní se odkládá; v CSDDD bude nutné sledovat jen přímé dodavatele; z Taxonomie se stane pro firmy (ne investory) prakticky jen dobrovolný nástroj.
To vše jsou ale jen návrhy. Zrušení předpisů musí projít řádným demokratickým procesem. Pro byznys to znamená další období nejistoty. Část firem bude čelit dilematu: řídit se platnými předpisy (v případě jejich zrušení zbytečně, zatímco konkurence vynaloží zdroje na něco lepšího), nebo neřídit (a riskovat porušení práva, pokud zůstanou v platnosti)? Dilema své východisko má (soustředit se na strategie, ostatní zanedbat), ale má ho i evropský Green Deal, který se v atmosféře sílící mezinárodní konkurence připravuje o nástroje na dosažení environmentálních a sociálních cílů?
Díky, že jste se mnou v Zóně zlomu 🌋
Zónu zlomu můžete podpořit zasláním libovolné částky na účet 2465983173/0800 nebo přes Wise (€) 💸
🕰️ Čas čtení: 15 minut
Přežvýkaný výzkum 🔬
🌊♨️ #climate Malou úlevu mi přinesla tato studie publikovaná minulý týden v časopise Nature. Britský tým se zaměřil na budoucnost Atlantické meridionální cirkulace (AMOC), která je klíčová pro přenos tepla v Atlantském oceánu a ovlivňuje regionální počasí. Změna klimatu dnes AMOC oslabuje zejm. přibýváním sladké vody v severním Atlantiku vlivem tání ledovců. Mezi oceánoložstvem dnes existuje velká nervozita z toho, že vlastně nevíme, jestli změna klimatu nemůže AMOC zpomalit nebo dokonce zastavit.
Studie zjišťuje, AMOC sice výrazně oslabí, ale ani při extrémních klimatických podmínkách se zcela nezhroutí. Důvodem je prý vzestupný pohyb vody v Jižním oceánu, který je poháněn silnými větry. Pokud britskému modelu můžeme věřit, udrží procesy v Jižním oceánu cirkulaci tepla i při oslabení AMOC.
Ještě než pošlete přihlášku do Motoristů nebo SPD, je třeba dodat, že i oslabení klimatického jevu, který v Evropě zmírňuje zimy a přináší srážky v létě, je pro zdejší počasí dlouhodobým rizikem. Pro nás, kteří v moři špatných zpráv vyhlížíme nejhorší, každopádně výstupy britského modelu přinášejí určitou úlevu.
“Náš mozek se vyvinul k tomu, aby hledal vzorce ve vnějším světě. [...] Pokud víte, co se stane před tím, než to zjistí někdo jiný, pak máte výhodu v bitvě o přežití.”
Brian Greene, profesor fyziky a matematiky na Columbia University v ČT v pořadu Hyde Park Civilizace, 1. března 2025
🌍📊 #tippingpoints Loňský rok byl nejteplejším v historii měření. Už druhý, který překonal hranici 1,5°C. Za ní podle klimatologů významně roste riziko dosažení hned několika bodů zlomu v planetárním systému. S body zlomu je to jako s dominem: shodíte sice jen první kostku, ale tím spustíte řetězovou reakci. Překročíte body zlomu a podobně spustíte kaskádu destabilizujících jevů, od tání ledovců po vysoušení pevniny.
Většina dosavadního výzkumu se zabývala tím, jak body zlomu odvrátit a jaké škody by naše selhání napáchalo. Tato nová studie v časopise npj Climate and Atmospheric Science je jiná tím, že se zaměřuje na kvantifikaci nákladů stabilizace klimatického jevu před a po překonání bodu zlomu. Jako studovaný jev si zvolili tání mořského ledu, při kterém roste (silně nelineárně) podíl povrchem pohlcené sluneční energie (efekt albedo) a tedy i celková energetická nerovnováha Země. V teorii existují strategie geoinženýrství, jak se tomu vyhnout, např. umělým zjasňováním mraků nebo přidáváním reflexních materiálů na povrch ledu. Tým nacházející se mezi americkým Los Alamos a Richlandem záměrně odhlédl od jejich realizovatelnosti a soustředil se na výpočet nákladů ve zcela idealizovaném modelu.
Model ukázal, že pokud bychom zasáhli až po překonání bodu zlomu na mořském ledě, bylo by to skoro 4x dražší než těsně před ním. Za bodem zlomu zároveň může existovat krátké okno, při kterém náklady nerostou tak prudce - autorstvo tomu říká overshoot window, já s dovolením zóna zlomu 🌋. Když jde o klima, je náprava obvykle dražší než prevence, adaptace obvykle dražší než mitigace.
💰📈 #post-growth Decoupling, tedy oddělení ekonomického růstu od emisí skleníkových plynů (příp. využívání zdrojů), bude v Zóně zlomu častým tématem. Možná víte, že řada států světa už dosahuje tzv. relativního decouplingu (podle jedné zprávy IPCC to bylo 67): jejich emise rostou pomaleji než ekonomiky. Některé (včetně ČR) dosahují dokonce absolutního decouplingu – ekonomiky rostou, zatímco emise klesají (viz např. analýza Hannah Ritchie). Klasická výtka této statistice je, že zohledňuje jen teritoriální emise; státy jako ČR dosahují absolutního decouplingu i tím, že své emise vyvážejí do zahraničí.
Jefim Vogel a Jason Hickel zkoumali bohaté rostoucí ekonomiky, které snižovaly emise na spotřebě (místní i dovezené). Zjistili, že mezi lety 2013–2019 (po ustoupení finanční krize a ještě před covidem) bylo takových zemí jen 11: Austrálie, Belgie, Dánsko, Francie, Kanada, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Rakousko, Švédsko a Velká Británie. Zajímalo je, zda jsou na cestě k cíli Pařížské dohody – udržení oteplení pod 1,5°C či alespoň 1,7°C. Jejich spravedlivý podíl na emisích stanovili podle podílu na světové populaci, což je, musím dodat, mírné kritérium neberoucí v úvahu historické emise.
Zjistili, že by těmto 11 zemím trvalo dosažení klimatické neutrality v průměru 223 let a vypustily by 27× více emisí, než by jim spravedlivě náleželo. Cíl 1,5°C by nebyl splněn. Pro 1,7°C by musely meziroční poklesy emisí do roku 2025 ztrojnásobit a poté v úsilí ještě přidat. Autoři uzavírají: „Narativy oslavující oddělení ekonomického růstu od emisí v bohatých zemích jako zelený růst jsou zavádějící a představují greenwashing.“ Řešení vidí v post-růstových politikách.
Český energetický příběh (1/2) 📖
Energie je oběživem života – a dějiny české kotliny jsou příběhem, jak jsme ji získávali, využívali a na ní vyrostli. Od pravěkých lovců v krajině mamutů přes středověké království a průmyslovou revoluci až po dnešní kapitalistickou globalizaci nás evoluční tlak vedl k tomu, abychom akumulovali stále více energie a maximalizovali svůj výkon. Ale co když se náš superorganismus – společnost, která zde po tisíce let vznikala – stal na neustálém růstu energie závislým? A co když se blíží okamžik, kdy narazíme na jeho limity?
V big-readu Energetický příběh Česka, ze kterého dnes publikuju první polovinu, propojuju poznatky z přírodovědných, společenskovědních a technických oborů v jeden transdisciplinární pohled na české dějiny a naši evoluční výhodu či nevýhodu vůči ostatním. Je to příběh o tom, jak jsme se postupně dostávali k většímu množství energie, jakou roli hrálo uhlí, ropa či jaderná energetika a proč tento růst neprobíhal vždy ku prospěchu všech.
Jedna z neotřelých myšlenek, na které v textu narazíte, je pojetí energie ve fosilních palivech jako dodatečné pracovní síly. Přebírám ji z brilantního příspěvku (a podcastu) profesora Nata Hagense. Pokud uvážím, že průměrný pracovník ve fyzicky středně náročném povolání odpracuje za 1 den přibližně 0,6 kWh práce,
vyjde mi, že 1 tuna černého uhlí vydá za nejméně 24 let nepřetržité lidské práce. V závislosti na těžbě hnědého a černého uhlí a účinnosti technologie, která jejich energii využívá - turbíny, lokomotivy, traktory, kotle, pece, pily, lisy - tak mohlo u nás vytěžené uhlí každý rok dodat užitečnou práci v řádu miliard fosilních člověko-dní. To je nepředstavitelná armáda fosilních dělníků, které zdejší průmysl dokázal využít. Z hlediska evoluční teorie se od pravěku nic nezměnilo: stále jsme se honili za maximálním kalorickým příjmem, jen jsme maso velkých savců (6 MJ/1 kg) a dřeva (13 MJ/kg) doplnili uhlím (16-33 MJ/1 kg). K udržení evoluční výhody jsme potřebovali uhlí vytěžit (a dobře zužitkovat) co nejvíce.
Více v dlouhém, ale snad užitečném textu.
Česko v zóně zlomu 🦁
“Žijeme v přelomové době,” 🌋 napsala už v roce 2012 RNDr. Naďa Johanisová, Ph.D., odborná asistentka na Katedře environmentálních studií FSS MUNI, která od 90. let studuje ekonomické příčiny ekologické krize. Rostoucí materiální blahobyt (a s ním i emise a jiné externality) jsou podle ní jako kaše v pohádce “Hrnečku, vař!” Kaše už se dávno valí po ulicích, leckdo se ní utopil, přesto stále nevíme, jak říct “Hrnečku, dost!”.
Naďa Johanisová v krátkém komentáři na blogu HN, který doporučuju k přečtení, upozornila na souvislost mezi způsobem tvorby peněz a globálními problémy:
Za jeden z klíčových uzlů v dnešním klubku problémů k rozpletení tedy považuji (vedle odpoutání se od destruktivní vize nekonečného růstu na konečné planetě) rozlousknutí oříšku tvorby peněz a úroku. Nebude asi stačit jedno, byť sebepřitažlivější „heslo". Bude ale třeba inteligentní veřejná diskuse a nepředpojaté hledání řešení. Vedle podpory komunitně, družstevně či neziskově vlastněných bank a doplňkových měn, jaké se již rozvíjejí např. v Německu, bude toto řešení zahrnovat změnu finančního systému tak, aby byl méně závislý na dluhu ze své samotné podstaty.
Klubko vztahů mezi zadlužením a globálními problémy rozpleteme v příštím big readu. Prozatím chci podtrhnout, že od doby publikace jejího komentáře zadluženost ve světě dále stoupala (z cca 219 % HDP na dnešních 237 % HDP) a s ní mj. i emise skleníkových plynů nebo příjmové nerovnosti.
🗓️ Zajímavé akce v březnu
03/03 Přednáška Petera Sutorise o dopadech změny klimatu na vzdělávání. Pořádá PedF UK v Praze.
06/03 Workshop o pohledu na lidí na klimatickou změnu. Pořádá STEM v Praze, poslední místa.
12/03 Testování nové deskové hry Obroda o regenerativním podnikání. Pořádá Doughnut Czechia v Praze. Další edice: 21/03 (Brno) a 27/03 (Praha).
Příště:
📖 Big-read: Energetický příběh Česka (2/2)
🔬 Přežvýkaný výzkum: Je decoupling růstu emisí a HDP teoreticky možný? - metaanalýza odborné literatury.
+ Pozvánky na akce v dubnu, literární tipy a mnohem víc!
A kdo zná britské common law, vybaví si pojem Man from the Clapham Omnibus jako příměr obyčejného člověka průměrného rozumu.